Publikováno ve Zpravodaji Klubu francouzských buldočků 1/2010
Pozn. autora: Od 1.1.2011 se ve Francii posuzují zvlášť i plaví buldočci. Na jedné výstavě tak může být zadáno 6 titulů CACS a 6 titulů RCACS, namísto původních 4.
Také jste si při brouzdání internetem nebo rodokmeny všimli, jak málo francouzských buldočků žijících přímo ve Francii, kolébce plemene, má u svého jména uveden titul francouzského šampiona? Titul se ve Francii uděluje, získat jej však není nijak jednoduché.
Buldočci jsou ve Francii posuzováni, stejně jako je tomu od ledna 2010 i v ČR, podle barevných rázů - společně žíhaní a plaví, zvlášť strakoši. Jako národní titul se výstavách nezadává čekatelství šampionátu krásy (CAC, čili Certificat d’Aptitude au Championnat) jak jsme zvyklí, ale osvědčení o způsobilosti a shodě se standardem (CACS, čili Certificat d'Aptitude et de Conformité au Standard). CACS se nezadává v každé dospělé třídě, ale může být zadán pouze jednomu ze psů a jedné z fen každého rázu, kteří ve třídě otevřené a v mezitřídě získali známku výborná 1. O res. CACS pak soupeří zbylý pes a zbylá fena se psem, resp. fenou oceněnými známkou výborná 2 ve třídě, kde psu a feně se známkou výborná 1 byl zadán CACS. Psi a feny ze třídy šampionů do soutěže o CACS a res. CACS vůbec nevstupují. CACS si tedy z výstavy odnese nanejvýš jeden žíhaný nebo plavý pes a jeden strakoš a nanejvýš jedna žíhaná nebo plavá fena a jedna strakoška.
Pro CACIB platí mezinárodní pravidla FCI, jsou tedy podobná jako u nás. Titul se může zadat pouze jednomu psu a jedné feně. Do soutěže nicméně vstupují z každého rázu pouze pes nebo fena, kteří získali CACS a pes nebo fena se známkou výborná 1 ze třídy šampionů, celkem tedy maximálně čtyři psi, respektive čtyři feny. Pokud ve výstavních výsledcích z Francie uvidíte, že buldoček ze třídy šampionů získal výbornou 1 + CACIB, aniž získal CACS, není to tisková chyba, ale vyplývá to z kombinace francouzských národních pravidel a mezinárodních pravidel FCI.
Ve Francii se pořádají klasické jednak mezinárodní (CACS, CACIB), jednak národní (CACS) výstavy. Kromě toho SCC (La Société Centrale Canine) pořádá každoročně tzv. Šampionát Francie - l'Exposition de Championnat de France (CACS, CACIB, letos 10.-11.7.2010 v Paříži). Kluby mohou dále pořádat výroční Národní chovatelské výstavy - l'Exposition Nationale d'Elevage (CACS, letos 27.3.2010 v Angers). Aby výstava mohla být uznána za Národní chovatelskou výstavu, musí se jí zúčastnit nejméně 50 jedinců z daného plemene či jeho barevných rázů. Dále se ve Francii každoročně pořádá kolem 15 výstav speciálních - l'Exposition Speciale du Race, a to v rámci výstav mezinárodních či národních. Samozřejmě se koná i řada výstav nižšího typu, včetně speciálních, tituly z nich se však pro získání titulu národního šampiona nedají uplatnit.
Konkurence na velkých výstavách je ve Francii o poznání větší než jsme zvyklí. Na Šampionát Francie v Montluçon bylo v roce 2007 přihlášeno do třídy otevřené a mezitřídy 24 psů žíhaných či plavých a 16 strakošů. Titul CACS přitom mohl získat jen jediný žíhaný nebo plavý pes a jeden strakoš. Žíhaných či plavých fen bylo přihlášeno 28, strakošek 21. Na Národní chovatelskou výstavu v Roifeé se v témže roce přihlásilo do třídy otevřené a mezitřídy 40 psů a 25 fen žíhaných či plavých, 8 strakošů a 26 strakošek. Na mezinárodní výstavu v Bordeaux se letos v lednu přihlásilo 23 žíhaných či plavých psů a 13 fen, strakatých psů a fen po sedmi. Podobně jsou obsazeny i speciální výstavy. Na lednovou speciálku ve Vincennes u Paříže, konanou v rámci mezinárodní výstavy, bylo v mezitřídě a otevřené třídě přihlášeno 34 psů a 33 fen barvy žíhané či plavé, strakošů a strakošek pak po 13.
Samotný titul národního šampiona (Champion National de Conformité au Standard) uděluje ve Francii SCC, která také ve spolupráci s chovatelskými kluby stanoví pravidla pro jeho získání. Podmínky se liší podle toho, zda plemeno skládá zkoušku z výkonu, pořádá-li klub speciální výstavy, výroční chovatelské výstavy a podobně. Francouzský buldoček musí na titul šampiona získat celkem třikrát CACS od tří různých rozhodčích, z toho jeden na Šampionátu Francie nebo na Národní chovatelské výstavě, jeden na mezinárodní výstavě se zadáváním CACIB a poslední na výstavě speciální. Poslední dva tituly musí získat do dvou let poté, co obdržel CACS na Šampionátu Francie nebo na Národní chovatelské výstavě, jinak může nárok na titul uplatnit buldoček, který tam získal res. CACS.
Uvědomíme-li si, že navzdory obrovskému počtu buldočků chovaných ve Francii může CACS ze Šampionátu Francie nebo z Národní chovatelské výstavy získat každý rok v ideálním případě nanejvýš osm jedinců, je jasné, proč jsou tituly francouzského šampiona v rodokmenech tak vzácné.
Zdroje:
La Société Centrale Canine (SCC), www.scc.asso.fr
Club du Bouledogue Français (CBF), www.cbf-asso.org
Víte že…
- Ve Francii, zemi původu francouzských buldočků, získalo podle údajů CBF (Club du Bouledogue Francais) za posledních 25 let titul francouzského šampiona a/nebo interšampiona celkem 208 buldočků, z toho 105 psů a 103 fen? To je v průměru zhruba osm šampionů ročně. Oba tituly zdobí 40 buldočků, samotných interšampionů je 62, sólový titul šampiona Francie získalo 106 buldíků.
- Šampioni pocházejí celkem z 92 chovatelských stanic, dvěma a více šampiony se může chlubit 34 (37 %) z nich? Absolutně nejvíc, celkem 22 (11 %), se jich narodilo v ChS Du Domaine des Ormes (paní G. Dupont Druard); tituly získali v letech 1996 až 2006. Paní Dupont Druard úzce navazovala na historicky druhou nejúspěšnější francouzskou stanici De Landouar manželů Girardových, z jejichž chovu vzešlo mezi lety 1985 a 1998 celkem 19 šampionů. Velmi úspěšní jsou i buldočci z ChS De la Renaissance du Phénix (paní A. Machurat), z nichž 11 se v letech 1991 až 2008 stalo francouzskými nebo mezinárodními šampiony. Stejný počet šampionů pochází i z nizozemské chovatelské stanice V.d. Mestreechteneerkes (pan J. Meerten; tituly mezi lety 1989 a 2009). Tato zahraniční stanice je bílou vránou v záplavě stanic francouzských; její úspěch se dá ovšem zčásti vysvětlit těsnou spoluprací se stanicí Du Terroir de Fontfroide (paní M.-P. Marchand, 5 šampionů, 2004-2007), která vlastní či vlastnila 5 z 11 šampionů V.d. Mestreechteneerkes. Sedm dalších stanic, z nichž je v současnosti u nás asi nejznámější ChS Du Fiacre de Montparnasse (manželé Bailletovi, tituly 2006-2009) , má po 4 šampionech, sedm stanic po 3 a patnáct po 2. Dlužno připomenout, že stále hovoříme o titulech francouzského šampiona nebo interšampiona získaného prostřednictvím francouzské SCC (La Société Centrale Canine). Řada psů odchovaných ve francouzských stanicích, ať už zmíněných či nikoliv, žije a je také úspěšná v mnoha jiných zemích a také řada psů žijících ve Francii dosahuje úspěchů nejen doma, ale i v zahraničí.
- Z uvedených 208 šampionů se 200 narodilo celkem 155 fenám, jejich otci bylo či je 127 psů (u zbylých 8 nejsou rodiče uvedeni)?
- Nejúspěšnějším plemeníkem byl kupodivu pes italského původu Oliver della Picadette, který v letech 2000 až 2005 zplodil s 9 fenami celkem 10 šampionů registrovaných ve Francii? Jako krycí pes byl hojně používán právě v ChS Du Domaine des Ormes, kde se narodila celá polovina jeho velmi úspěšných potomků. K legendám mezi krycími psy ve Francii jistě patří také britský Crindle's Tender Tamblyn (odchovy v letech 1995-1998) a Grolapin de Landouar (odchovy 1994-2000), každý s 8 šampiony. Oba psi byli nejčastěji používáni v ChS De Landouar, která po nich odchovala 9 šampionů. Za zmínku nepochybně stojí i pes Hibou Doudou de Bayaly se šesti šampiony (1994-1998) nebo Boris de Landouar (1988-1991) a Chico de la Lant Viande (1984-1989), oba s 5 šampiony. Zajímavé je, že s výjimkou Olivera della Picadette se v posledním desetiletí ve Francii neobjevil žádný stejně výrazný „otec šampionů“. Spíše než úpadku kvality plemeníků to lze ovšem přičítat daleko větší rozmanitosti nabídky krycích psů, francouzských i zahraničních. Zdá se ovšem také, že ve Francii v posledních letech, i přes úspěchy např. paní Marchand, nevyrostla žádná stanice s tak silnou a výstavně úspěšnou chovnou linií, jaké měly De Landouar či Du Domaine des Ormes.
- Historicky nejúspěšnější matkou ve Francii byla fenka Gaïa-Isis de Landouar, která se třemi otci povila v letech 1994 až 1997 sedm šampionů? Také druhá a třetí fena v pořadí pocházely ze stejné chovatelské stanice: Sophie de Landouar a Eaulympe de Landouar daly v letech 1983 až 1988, respektive 1991 až 1995 každá život pěti šampionům po 3 otcích. V poslední době se výrazněji uplatnila snad jen fenka Jeske v.d. Mestreechteneerekes, která v letech 2003 až 2006 odchovala tři ve Francii registrované šampiony, a na počátku tisíciletí také Ouna de la Renaissance du Phénix, rovněž se třemi šampiony. (2000-2002).
- Nejúspěšnějším párem bylo spojení CH. Crindle's Tender Tamblyn x CH. Gaïa-Isis de Landouar v ChS Du Domaine des Ormes, kterým se v roce 1995 podařili hned čtyři šampioni z jediného vrhu? Tři šampioni z jediného vrhu vzešli také v roce 1991 v ChS De Landouar ze spojení CH. Boris de Landouar x CH. Eaulympe de Landouar a v roce 1992 v ChS De Château Moncey ze spojení CH. Louis d'Or Maxime x Faoline. Opakovaně prokázal své kvality pár CH. Chico de la Lant Viande x Sophie de Landouar, kterým se mezi lety 1984 až 1988 narodili tři šampioni ve třech vrzích.
- Ze 208 šampionů a interšampionů registrovaných ve Francii bylo či je 97 (47 %) žíhaných, 96 (46 %) strakošů, ale jen 10 (5 %) fawnů a 3 (1 %) fawn strakoši? Svědčí to o trvající malé oblibě plavých buldočků ve Francii. Plavá (fawn) barva je přitom standardní už od roku 1995 a více než polovina titulů šampiona byla udělena až po jejím uznání.
- Prvním šampionem plavé barvy ve Francii se v roce 1998 stal pes Max du Petit Clos Coralin (nar. 2.3.1996, Johnny x Imoon du Petit Clos Coralin) chovatelky paní Morihain?
- Mezi všemi buldočky, kteří od roku 1984 získali ve Francii titul šampiona nebo interšampiona, ani mezi jejich rodiči není ani jediný buldík pocházející z českého, popřípadě československého chovu?
Zpracováno na základě údajů Club du Bouledogue Français (CBF) uveřejněných na www.cbf-asso.org