Jak už to u nejlepších věcí v životě bývá, také k francouzským buldočkům jsem se dostal vlastně náhodou.
V březnu 2005 prohrál náš knírač Brutus svůj zápas o život poté, co jej napadla bez dozoru pobíhající brazilská fila. Bruta jsem přivezl svým rodičům do Českých Budějovic v roce 1992, protože v tom roce odešli do důchodu, neměli zrovna žádného psa a já byl přesvědčen, že bez nejlepšího přítele nebudou šťastni.
Jestli jezevčíci Alan I. a Alan II., kteří se u nás vystřídali od počátku 70. let, byli jen členy domácnosti, pak Brutus se už stal plnoprávným členem rodiny. Když odešel a otec s matkou začali okamžitě chřadnout, bylo mi jasné, že tahle rána se dá zacelit jen novým štěnětem. Jediná potíž byla, jaké zvolit plemeno. Rodiče s Brutem zestárli o dalších třináct let, takže lovecká, služební ani velká plemena nepřicházela v úvahu. S načesaným chomáčem chlupů by se zase nikdy nesžili, hlavně otec ne. Aby byla změna úplná, nechtěl jsem už dalšího psa, ale fenku. Když jsme se s mou váženou přítelkyní a chovatelkou bordeauxských dog Radkou probírali pomyslným atlasem psů, padl mezi jinými návrh – francouzský buldoček. Zděsil jsem se: taková obluda?
Tak se u nás objevila Aischa. Aischu jsem si nevybral já, ona si vybrala mne. Štěně jsem potřeboval rychle. Neměl jsem tušení, kdo a jaké buldočky chová, natož podle čeho se při výběru buldoččího štěněte řídit. Na internetu na mě jako první vykoukla chovatelská stanice Suverén, neměli ale právě žádná štěňata. Dostal jsem tip na jakousi (promiňte, Aleno) paní Vávrovou. Z osmi štěňat mi nabídla dvě fenky. Jedna z nich hned začala prozkoumávat zahradu, Aischa začala prozkoumávat mne. A bylo to.
Někde mám nafoceno, jak kysele se mí rodiče tvářili, když Aischu dostali. Po Brutovi už přece nikdy žádného psa nechtěli! Znáte to. Už v první výstavní sezóně s Aischou a se mnou absolvovali přes deset výstav. Díky Aische vystoupil tatínek po téměř sedmdesáti letech znovu na Říp. Výstavy jsem bral jako rodinné výlety. Škoda jen, že do většiny památkových objektů mají i slušně vychovaní psi vstup zakázán, zatímco nevychovaní lidé tam beze všeho mohou.
Když uchovněná Aischa začala na podzim 2006 hárat, propadl jsem chovatelskému šílenství. Prošel jsem stránky desítek chovatelských stanic a prozkoumal stohy rodokmenů. Snažil jsem se vybavit si psy, které jsme potkali na výstavách. Nakonec vyhrál Utilo, mohutný a krátký pes dovezený z Francie. Jeho majitelku jsem zřejmě tak zaskočil, že s krytím souhlasila. Neměl jsem tušení, že s Utilem v ČR téměř nekryje. Už jsem jí nedal šanci si to rozmyslet. Tak přišel na svět náš vrh A a s ním chovatelská stanice Anima Canis.
Ve vrhu A byla tři žíhaná štěňata a jedna plavá fenečka. Když se narodila, byla – jak už fawni bývají – spíše tmavě plavá, jen na hlavě měla zářivě blonďatou čupřinu. Od začátku bylo jasné, že u nás zůstane. Po mé kamarádce, grafičce a také designérce tohoto webu, dostala jméno Adéla. Odjela se mnou do Prahy, kde od roku 1980 žiji. Aby jí nebylo smutno, přibyla k ní za necelý rok mladší, žíhaná sestra Betty Boop.
V červnu 2009, kdy tyto řádky píšu, bydlí se mnou obě „děvčata“ v Praze na Letné. Máme to kousek do Letenských sadů i do Stromovky. Chodí se mnou denně do práce, takže ještě častěji je nás možné potkat na Babě a nad Šáreckým údolím. Často navštěvujeme maminku Aischu v Českých Budějovicích, vídáme se i s některými sourozenci. Ve třech pravidelně usínáme na pohovce u televize. Adéla i Betty už se mnou absolvovaly řadu výstav, Adélka se stala českou šampionkou, grandšampionkou a klubovou šampionkou, Bettynka českou a rakouskou junioršampionkou. Doufám, že Adélka se letos stane maminkou; Bettynka nejspíš až napřesrok.
Naše další osudy už budete moci, pokud nebudu příliš líný, sledovat na ostatních stránkách tohoto webu. Bude to táhlé, pomalé Largo, graciézní Allegro nebo zůstane tato buldoččí symfonie nedokončená?
Nepředbíhejme. Zatím se stále hraje III. věta.
P.S. V předchozím textu se často zmiňuji o svých rodičích. Není to náhodou. Bydlí sice až v Českých Budějovicích, mají ale dům, zahradu a dostatek volného času. Bez jejich obětavé pomoci bych i oněch pár dosavadních vrhů odchoval daleko obtížněji. Děkuju!
K prohlédnutí
Anima Canis - registrace FCI
Anima Canis - FCI Registration